Březen 2018

Otevíráme staré hroby 3

30. března 2018 v 23:33 | Vědmi |  Výtvarno
Přicházím s poslední částí březnové retronálože. Ne snad, že bych neměla dostatek materiálu, to rozhodně ne. Nicméně si říkám, že tohle je ještě to lepší, co se v té obrovské hromadě dalo najít a vystavit veřejnosti, aniž bych u toho musela umírat studem a trapností.
Dobře, to možná trochu přeháním. Zas tak strašné to nejspíš nebude. Ale znáte to. :D

Dneska se konečně dostaneme k něčemu "aktuálnějšímu". Tedy opustíme to, co jsem nakreslila zhruba do období páté třídy a podíváme se na to, co vzniklo už za doby, kdy jsem si založila blog, ale nikdy jsem to nezveřejnila.

Začněme touhletou pirátkou. Nejsem si úplně stoprocentně jistá, kdy přesně jsem ji nakreslila, ale myslím, že to muselo být někdy během jarních prázdnin 2010 ve Třech Dvorech (prázdniny a Tři Dvory sedí, jen to roční období bude nějak mlhavé). Měla jsem tam s sebou tehdy na čtení Bravíčko a v něm se mi strašně líbila jedna fotka P!nk - právě v pirátském. Bohužel nejsem schopna ji dohledat, ještě to zkusím a možná sem přistane ex-post.
Každopádně, líbila se mi. Hodně. Hlavně ten kostým. Takže jsem ho obkreslila, i když jsem do něj ohákla někoho jiného. Doteď nevím s jistotou, co to má být zač, ale nejspíš to bude nějaká alternativní verze tehdy hodně kreslené a psané upírky Kelly...
*

Otevíráme staré hroby 2

14. března 2018 v 16:20 | Vědmi |  Výtvarno
V březnu se prostě trošku povezeme na vlně lehké nostalgie. Přináším pokračování posledního článku na toto téma.

Třetí třída, období humanoidních zvířátek. Zde to je konkrétně lyžující činčila (asi?)... A vražedný vánoční stromek na snowboardu. S nožem. A sekyrou. Proč?! A hlavně jak?! :'D :'D
*

Maska - drabble

7. března 2018 v 9:00 | Vědmi |  Povídky
Téma tohoto týdne šlo mé jinak velmi zákeřné múze natolik na ruku, že předčasně přerušila svou dovolenou a uvolila se mi podstrčit tento drobný fanfikční nápad. Týká se jednoho mnou velmi, VELMI oblíbeného díla, které se dočkalo již tolika různých - více či méně povedených - zpracování, že určitě unese i tohle.

Ale ovšem, jedná se znovu o Erika, fantoma Opery. Či spíše o alternativní universum, v němž je titulní postava mnohem větší flegmatik, než jakým byl v originále.

Maska

Ne snad, že by měl potřebu to nějak rozmazávat, ale tohle bylo jednoduše… přehnané. Však ji varoval.
Fantom pařížské Opery se zadíval na mladičkou plavovlásku ležící v mdlobách na zemi. Byla zvědavá, to je zcela přirozené a pochopitelné. I to, že se polekala. Ale osobně sázel na to, že uteče. Ne že zaječí a složí se mu tam. Alespoň se nepraštila o kliku.
Chvíli přemáhal nutkání ji trošku proplesknout, nakonec jen pokrčil rameny, shýbl se, aby z podlahy sebral masku, kterou mu dívka předtím sňala ze znetvořené tváře, a odešel dokončit rozepsanou skladbu. Nač také plýtvat časem na nějakou hysterku…

Otevíráme staré hroby

2. března 2018 v 21:15 | Vědmi |  Výtvarno
Nápad na tenhle článek jsem dostala někdy během procesu psaní Časové osy kreativního střeva. Do hlubin proudu času jsem se zrovna nořila na koleji, kde jsem mohla pracovat leda s tím, co už jsem měla nahráno v blogové galerii ze dřívějška. A tak jsem začala v hlavě spřádat plán, že jakmile dojedu domů, poohlédnu se po nějaké skutečné archiválii. Inu, a tak se taky stalo.

Materiálu je doma dost a dost, obrázky jsem si cíleně schovávala někdy od první třídy - a že jsem za tu dobu stihla zprznit řádnou hromadu papíru. Projdete-li si však staré články zde, nepřijde to tak (a není to jenom tím, že to tady existuje teprve někdy od sklonku roku 2010, to jest datace mé docházky do sekundy). Částečně za to může fakt, že jsem v rámci toho blogového "vždycky" skenovala hlavně jaksi... reprezentativní a aktuální práce. Taky jsem jeden čas jela ve filozofii "Co je starý, to rozhodně nebude dobrý (zvlášť ode mě)", tudíž když už jsem sem přiložila něco staršího, většinou to fungovalo jako odstrašující případ (a lhala bych, kdybych chtěla tvrdit, že si to o některých věcech už nemyslím).

Nicméně, abychom se taky dostali k tomu, o čem tu má být řeč a já to tím plkáním jenom oddaluju. Podnikla jsem tedy nájezd na šuplata, poličky, složky a sešity a dala dohromady pořádnou "retronálož". Dneska z ní tady upustím jen ždibec, ale vzhledem k tomu, kolik toho mám, se tím můžeme bavit docela dlouho. :D