Říjen 2017

Trocha prostoru Morgathovi

31. října 2017 v 19:18 | Vědmi |  Výtvarno
A jako že ho fakt moc nepotřebuje...
Chudák Morgath, nebýt jako postava taková mrcha, bylo by mi možná i trochu stydno, že kdykoliv na něj zavedu řeč, nevyhnu se vtípku na jeho... ne zrovna valnou výšku. Jenže to se zkrátka jinak nedá, když máte jednou zhruba metr a půl i s podpatky, lidi okolo to bude napadat věčně.
Každopádně se dnes hodlám kresbami věnovat jen a jen jemu, když už máme to symbolické datum, které přeje všem možným potvorám a ne-lidem.

Kdysi dávno, v prastarých dobách začátků blogu, už Morgymu jeden "článek" byl věnován. Od té doby náš rozhodně-ne-mrňavý-a-roztomilý-a-běda-vám-když-ho-tak-nazvete Princ temnoty trochu povyrostl dospěl a změnil se, byla mu připsána patřičně tragická minulost (jako bych ty postavy snad trápila...), dostalo se mu také pořádného redesignu. Když velíte jedné z největších armád mezi dimenzemi, musíte podle toho vypadat, ne?

Chibíci aneb Útok cukrem #3

25. října 2017 v 9:36 | Vědmi |  Výtvarno
Už zase píšu článek až ke konci měsíce, to je fakt nádhera. Kde jsou ty sliby, jak budu aktivnější? Až se někde potkám, musím si to pěkně ručně vysvětlit... :D
Nemůžu se vymlouvat na školu. Jsem v prváku, technicky vzato na začátku semestru a můj obor nepatří mezi "pracovně" nejvytíženější, vždyť ani skripta nemáme (dělám dějiny výtvarných umění, žádné pochybné odvětví jako třeba gender studies) (ale vážně, když i student umění řekne, že je to zbytečný...). Taky se nemůžu vymlouvat na to, že nemám čas kvůli dojíždění - jsem na koleji a tam už kolikrát sama nevím, co mám po večerech dělat, když mám i to málo do školy doděláno. Jestli to nebude tím, že moje paměťové centrum je značně náladová záležitost... Ale to už nechme být.
V září mě každopádně chytl takový kreslicí "amok", že mi pod rukama něco vznikalo s denní pravidelností, takže teď mám takového článkového materiálu, až skoro nevím, co s tím. Ještě to nějak zpracovat :D
Jedním z výsledků téhle mánie je i dnešní pokračování starého dobrého Útoku cukrem.

Ari/Ahuiliztli
Aztécká princezna z jednoho mého velmi starého příběhu, který se stále ne a ne dočkat fyzické (psané) podoby.
Už jsem se tu o ní před několika lety zmiňovala v tomhle - eh - článku :D