Únor 2016

Menší výlet 2 - část 5.

26. února 2016 v 20:13 | Vědmi + Marika T. |  Menší výlet 2
Hellou!
Myslím si, že po těch dlouhých měsících zimy, hnusna a mokra by se nám mohlo začít pomaličku oteplovat. Tak proč tomu nezkusit trochu pomoct malým voodoo? :D
Absurdita absurdit se vrací! Už jen málo chybí do jejího úplného konce, který odhalí nejednu překvapivou věc (a ne, barva ničích trenýrek v tom roli nehraje).
Neberu na sebe odpovědnost za podlomení vašeho psychického zdraví a přičetnosti, k čemuž jistě dojde po přečtení tohoto "veleďýla". Ale varovat vás můžu :D
Máte odvahu číst dál?

Lhota (17.1.2016)

21. února 2016 v 14:43 | Vědmi |  Hřbitovy
Hellou.
Před víc než měsícem jsme šly s mamkou na procházku, tak se mi povedlo nalovit další fotky do hřbitovní rubriky.
Tohle místo se nachází relativně nedaleko od naší "díry po granátu". Když se po Mnichovu v osmatřicátém republika "okleštila" o Sudety, u nás například hranice vedla taky přímo skrz město. Za železničním mostem už vlastně prakticky bylo Německo. Vesnice, u níž se tento hřbitov nachází, už byla rovněž součástí Reichu.
Dnes už se na něm dávno nepohřbívá. Je v havarijním stavu - náhrobky rozbité, kaple se rozpadá, plno keřů a kopřiv a donedávna "džungle jako v Kambodži" (jak řekl jeden z místních, který to tam byl prořezat). Znamená to logicky tím tajemnější atmosféru, zvlášť když jste tam sami.


Facka

10. února 2016 v 17:18 | Vědmi |  Povídky
Hellou!
Začíná se nám z toho začíná stávat nějaká pošahaná tradice - blíží se maturiťák a já jsem nemocná. Ne teda, že by mi to nějak extra vadilo, náš ročník tam musí otročit, aby všechno běželo hladce a bez problémů, já třeba jsem jedna ze skupiny lidí, co mají prodávat losy a pak musím ještě na úklid sálu od půlnoci do jedné (ačkoli někteří lidé budou jen asistovat při stužkování a nadávají, jak toho mají moc a že se my ostatní MUSÍME zapsat na dvě až tři služby naráz. To tak!) Musím to do soboty vyležet, no zatím jsem neměla vůbec kdy.
Třeba včera jsem byla s Ilíou vyslána do PV na okresní kolo olympiády z češtiny. Skončily jsme na prvním (ich) a druhém místě a pokračujeme hladce do krajského! A já tomu pořád ne a ne uvěřit! :D
A dnes jsme se třídou byli na divadelním zpracování Úplného zatmění, příběhu o vztahu "prokletých básníků" Verlainea a Rimbauda. Existuje i filmová verze. Máte s ní někdo zkušenosti? Je dobrá? Protože, co si budeme povídat, to divadlo dobrý BYLO. A jak! :D
Někdy na Silvestra jsem říkala něco o slohovce, že? Zadání bylo následující - "Facka ho ještě pálila na tváři, ale nemohl se ubránit úsměvu." Tahle konkrétní věta se měla objevit kdekoli v textu. Hned co jsem si ho přečetla, psalo se to v podstatě samo.
Takže - jak jsem se s tím nakonec popasovala?

Nový sešit čili mix

5. února 2016 v 17:29 | Vědmi |  Výtvarno
Hellou!
U poslední části NSP ještě ani nezaschl inkoust nevystydla klávesnice a já přicházím s dalším, tentokrát obrázkově laděným článkem. Říkala jsem si, že zkusím být o něco málo aktivnější než poslední dobou, no minimálně cca tři články za měsíc by se tu objevit mohly. No, kdo ví, třeba to není jen planý slib :D
Pořídila jsem si nový kreslící sešit (absolutně totiž není znám osud toho starého) a už jsem ho stihla "zasvětit". Sice s enejedná o množství kreseb "větší než malé", ale doufám, že to se brzo změní. Příčinou je hlavně to, že se zase pomalu dostávám po víceméně neproduktivním období zase do tempa.
Varování - jde o mišmaš bez jednotného tématu.

"Nesnáším svý příbuzný!" - část 25. (finále)

2. února 2016 v 16:19 | Vědmi |  "Nesnáším svý příbuzný!"
Hellou.
A už je to tady. Poslední kousek povídky, která se zde s větší či menší pravidelností objevovala dva a půl roku. Je to můj osobní rekord, jelikož se jedná o první delší dílo, které jsem dopsala celé - dohromady má cca 25 stran (vy dvě, kdož jste dostaly první dva výtisky, mě opravte, pokud kecám). Jak jsem u toho tehdy nadávala... :D
Na druhou stranu mě ale i docela bavilo ji vytvářet a doufám, že stejně tak bavilo vás ji číst. Chápu, že některé části byly velmi slabé, některé celkem i nedomyšlené... Snažila jsem se však "zalátat" všechny logické díry a doufám, že jsem nic nepřehlédla. Ještě pořád zbývá spravit některé části přidané zde, ale to už se jedná o hodně vedlejší věc.
Tak jdeme na to.
Minule jsme skončili zde: "Jo, tak toho se bojím taky," zareagovala Vědmi. "Šmarjápannokurnikšopapes, ta holka je sakra mrtvá váha…"