Červenec 2015

"Nesnáším svý příbuzný!" - část 22.

27. července 2015 v 16:43 | Vědmi |  "Nesnáším svý příbuzný!"
Hellou!
NSP se k vám po dlouhé době vrací ze záhrobí! Včera večer, když jsem neměla co dělat a nikde nic zajímavého nedávali, jsem k tomu sedla a nějakým neuvěřitelným zázrakem dokázala sepsat dost použitelného materiálu.
Už se nám to blíží ke konci. Myslím, že už jen tak dvě-tři pokračování a bude hotovo.
Na delší úvod nemám nápady, proto se do toho vrhneme po hlavě :D
Minule jsme skončili zde: Vědmi se oklepala od bahna a žabince, a zatímco jí Marika pomáhala na břeh, začala vyprávět: "Nikdy bys mi nevěřila, ale…"

Menší výlet 2 - část 2.

23. července 2015 v 15:42 | Vědmi + Marika T. |  Menší výlet 2
Hellou!
Nejdřív něco, co se tématu týká pouze okrajově - ode dneška jsem zletilá. Je to...no...divný pocit. Hlavně si nepřipadám vůbec jinak než doteď.
Vlastně...nějakou výhodu to má! Nikdo mi už nemůže říct "Chovej se dospěle!" Proč?
Zaprvé - je to pro mě premiéra, ještě nikdy jsem dospělá nebyla, a jak mám vědět, že to, jak se chovají dospělí okolo mě, je správně?
Zadruhé - jakkoli se teď budu chovat, budu se chovat jako dospělá, takže výše zmíněná věta na mě nemá vliv :D

Ale teď mě tak napadá - jak kruci došlo k tomu, že jsem si k narozeninám dala další část Menšího výletu?? To už vážně mám tak málo nápadů na něco lepšího? Vedro mi leze na mozek :D
Musím připojit malé varování. Čím dál to pokračuje, tím se tomu stupňuje blbost! :D
Teď nemůžete říct, že jsem vás nevarovala

"He's here! The Phantom of the Opera-a!"

11. července 2015 v 20:33 | Vědmi |  Kecavá
A já byla u toho!

Hellou,
v docela nedávném článku jsem slibovala, že popíšu svou a Maričinu návštěvu českého zpracování našeho asi nejoblíbenějšího muzikálu vůbec. Nuže, tu to je!
Lístky byly naše asi už od ledna, nicméně jelikož všechna dřívější představení byla beznadějně vyprodána, tudíž jsme jely až v červnu. Tím lepší - ani horko, ani zima, krásné počasí tak akorát na šaty :3

Pravděpodobné přivádění řidiče autobusu k šílenství (seděly jsme hned za ním, hih...), zvláštní náklonnost průvodkyně kvůli našim chytrým řečem a bloudění po Praze stylem "Když nevíš kudy, jdi rovně, co to půjde, a pak zahni doprava" není tolik popisuhodné jako muzikál sám. Proto přeskočíme.