Loštice, 27.8.2017

30. září 2017 v 21:23 | Vědmi |  Hřbitovy
Tak, a tady přicházím s druhou částí toho našeho posledního srpnového výjezdu. Tentokrát konečně s tím, co bylo plánováno už od začátku.

Židovská obec v Lošticích existovala někdy od 16. století, přibližně okolo poloviny devatenáctého století tvořili zhruba 17% obyvatelstva. Po druhé světové válce ovšem zanikla a do Loštic se vrátila asi jen jedna rodina.

O hřbitově víc zde:
(doufám, že je to k přečtení)
 

Arboretum Bílá Lhota, 27.8.2017

11. září 2017 v 17:14 | Vědmi |  TARDIS na výletě
aneb Jak jsme zase vyletěli... výletovali... výletnili... eh, co už.

Posledního srpnového víkendu jsme se chytili na pevno a vyhlásili rodinný výlet do (relativně) nedalekých Loštic. Původní plán sice zněl "Synagoga a hřbitov", ale znáte to, jak rychle se plány dokážou měnit. Možná že jste slyšeli, že Loštice jsou známy výrobou tvarůžků, dokonce jste někdy nejspíš slyšeli o tamější tvarůžkové cukrárně (což je podle mě už fakt úchylný). Krom toho tam mají i muzeum historie tohoto... hm... HODNĚ aromatického sýra, což se stalo dalším bodem našeho putování.
Každopádně titul "šité horkou jehlou" si zasloužil poslední, nebo v pořadí návštěvy také první, cíl cesty - arboretum Bílá Lhota. To bylo: "A tak jo, mohli bychom. Stejně jsme tam byli naposledy před třiceti lety." "Ha, a já nikdy." Každopádně ještě nemáme na jednoho tamního místního, který, cituji, "tam nebêl od válkê, co bê tam takê dělal?" :D
Arboretum vzniklo původně jako zámecký park, přičemž dnes z onoho zámku je jen taková pramálo vzhledná bouda, která by se dost možná vešla i k nám na dvorek. Největší proměnou park prošel někdy ve dvacátých letech minulého století, kdy se o změnu jeho podoby výrazně postaral pan Quido Riedl, který tam nechal navozit spoustu druhů stromů nejen z Čech, ale i ze zahraničí nebo zámoří. Arboretem se pak park stal v šedesátých letech... A funguje tak dodnes.


Mé členství v Noční hlídce...

30. srpna 2017 v 19:21 | Vědmi |  Výtvarno
... by podle všeho bylo krátké a neslavné.

Prázdniny nám končí (teda... mně ještě ne), stejně jako skončila sedmá řada Hry o trůny. Mezi námi, od páté série to jde pěkně dolů, takových šílených logických blbostí, jimiž byla sedmička naplněná, se jen tak nevidí.
Každopádně, i když seriál už není to, co dřív, začátek nové řady mi vrátil nějaké to nadšení do facebookové komunity... A vzato kolem a kolem, tohle všechno se ukázalo být alespoň malým inspiračním zdrojem. A vznikla následující kresba.

Ano, ano... Knihomolové jsou mrchy prodejné, je to tak. Obzvláště tehdy, má-li nepřátelská strana (v tomto případě Bílí chodci) něco, po čem prahne celý fandom :D

 


Nový Jičín, 5.7.2017

31. července 2017 v 18:29 | Vědmi |  Hřbitovy
Opět dávám průchod svým krchomilným choutkám.
Jakmile jsem na konci června skončila na zámku a na začátku července nastaly ty volné dny, sedli jsme s tátou do povozu a vyrazili "nach Neutitschein", do města spojeného s Karlem Krylem, generálem Laudonem a mojí rodinou, jelikož mi papá slíbil návštěvu tamního hřbitova.
Cesta tam byla zajímavá sama o sobě, protože jsme tak nějak zjistili, že většina starých cest už neexistuje a museli jsme tak projevit obdivuhodnou kreativitu, jelikož nedisponujeme dálniční známkou (hehe...). Naštěstí jsme to brali s humorem: "Až budeme v Žilině, asi jsem blbě zabočil..." :D No jasně, zahnul blbě v Hranicích, ale cesta na Slovensko se nekonala, ve ValMezu jsme nabrali správný směr, střihli jsme to Hodslavicemi (rodištěm dědy a Františka Palackého) a do N. Jičína jsme přijeli sice z opačné strany, ale byli jsme tam.

Papírkovaná (asi) 8 aneb Snaha byla!

27. července 2017 v 20:46 | Vědmi + Marika T. |  Papírkovaná
V minulých dnech se u mě konal čarodějnický sabat - přijela Marika - a došlo při něm k nejhoršímu. K potopení se do hlubin nostalgie.
Kromě toho, že se dramaticky předčítala Cesta do Anglie jako pohádka před spaním (což trochu nevyšlo, protože původně plánované "Půjdeme spát o půlnoci" se tím posunulo nebezpečně ke třetí hodině ranní)a koukalo se na Hellboye, se taktéž hrála velmi známá a velmi nebezpečná hra - PAPÍRKOVANÁ.
Schovávám totiž v psacím stole všechny předchozí ročníky a teď jsem je samozřejmě vytáhla, abychom je pěkně všechny pročetly. Dostaly jsme se tak do půlky a musela se dělat povinná pauza, jelikož naše bránice silně protestovaly a já se pro smích nemohla nadechnout. Takže jsme se velice inspirovaly k večernímu hraní.

Zdechlina

30. června 2017 v 21:10 | Vědmi |  Výtvarno
Dnes velmi málomluvně.
Moderní zpracování známé básně Charlese Baudelaira, v hlavní roli mé dvě postavičky - Emily s Upírkem a její nejlepší kamarád Matt.
Překlad básně jest verze od F. Hrubína (ta od Nezvala je skutečně divná...)


Assassin's Creed: Garret

27. června 2017 v 20:47 | Vědmi |  Výtvarno
Zalovila jsem v Archivu a našla tohle - moji vůbec první letošní kresbu.
Ke konci loňského roku jsme se s Marikou rozhodly, že bychom mohly zaskočit do kina na AC - spontánně, asi dvě hodiny před začátkem filmu jsem narychlo rezervovala sedadla. Na to, jak jsme se těšily, jsme sice byly slušně zklamány (no tak... Skok důvěry bez sena? Vážně?), ale nakonec z toho vzešlo i něco dobrého (na rozdíl od nové Mumie - ano, tu jsme se snažily hned po skončení vyhnat z hlavy).
Okamžitě jsem si vzpomněla na Garetta (můj nájemný vrah, zmínka o něm třeba zde) a napadlo mě: "Proč by zrovna on nemohl být fanouškem téhle série? No tak, k němu to sedí jako pérdel na hrnec!"
Takže... Zde je. Asasín Garret :D


Pokus o vtip... tedy o mangu

27. května 2017 v 22:27 | Vědmi |  Výtvarno
Dříve, než se dostanu k samotné podstatě článku, bych tu měla v zásobě několik takových... informací. Takže:
  • Od středy (t.j. 24.5.) mám odmaturováno. Sama jsem tomu dlouho nemohla uvěřit, ale je to tak. Měla jsem štěstí na otázky, daly se nádherně okecat (Č - Sluha dvou pánů, A - Olomoucký kraj, D - Zámořské objevy/Československé vojenské jednotky za WW2, Dějiny umění - Gotika), takže... Konečný výsledek: dohromady "za 4", čili 4x1, a to ještě s maximálním počtem bodů (jak to udělala, to se dodnes neví)
  • Jsem přijatá na obor, na který jsem chtěla - dějiny výtvarného umění. Na to, že testy byly v některých místech vyloženě Tipsport Extraliga, jsem měla překvapivě dobré výsledky :D

  • V červnu budu provádět na zámku v Čechách pod Kosířem. Snad to nedopadne jako v Poslední aristokratce - "Všechno, co zde vidíte, je empír, jdeme dál."
A teď už konečně k tomu, o čem tohle má být :D

Kocovina

7. května 2017 v 19:37 | Vědmi |  Povídky
Tedy... ne moje, samozřejmě. Kdo jste čekal pikantní historku z autorčina života?
Jen se mi opět podařilo prorazit díru v pisálkovském bloku. Já vím, že to není nic nového, ale aspoň jednou si na to plivnout musím!

Před pár dny si moje múza usmyslela, že mi jen tak a zničehonic předhodí hlášku. Dělá to často, potvora. Vezme fragment nápadu v jakékoli podobě a někde ho nastraží jako drobeček chleba, aby mě donutila ten nápad jakýmkoli způsobem zpracovat. Jenže já už ji musím pořádně rozčilovat - vždycky, když to udělá, já zmíněný střípek seberu a schovám do pomyslného šuplete "na někdy".
Tak si na mě tentokrát počkala, a když jsem se pro hlášku natáhla, dupla mi na ruku a řekla, že nepustí, dokud to nezpracuju. Vzpouzela jsem se, ale držela fest, mrcha...
Což je důvod toho, že si můžete přečíst tuhle krátkou povídku na věčné téma "Morgathovy problémy s vedením armády". Doufám, že se vám bude líbit.

A nyní mě omluvte, jdu své múze nakopat zadek...!

Chibíci aneb Útok cukrem #2

5. dubna 2017 v 21:49 | Vědmi |  Výtvarno
Na začátku března jsme měli jarní prázdniny. A kdopak si ten týden vybral k tomu, aby ulehl s chorobou strašlivou, čili angínou? Správně, já.
Neměla jsem toho zrovna moc na práci, tedy kromě učení se průvodcovských textů kvůli pohovoru, který nakonec stejně zabral zhruba čtvrt hodiny a nic z toho, co jsem si narvala do hlavy, po mně nikdo nechtěl. A tak za ten týden vzniklo rekordní množství obrázků. A to hlavně těchto chibíků.
A proč "Útok cukrem #2"? Můžeme předpokládat, že je to pokračování od tady toho :D

Andy
Náš známý půlelfí alchymista.

Kam dál