Nový Jičín, 5.7.2017

31. července 2017 v 18:29 | Vědmi |  Hřbitovy
Opět dávám průchod svým krchomilným choutkám.
Jakmile jsem na konci června skončila na zámku a na začátku července nastaly ty volné dny, sedli jsme s tátou do povozu a vyrazili "nach Neutitschein", do města spojeného s Karlem Krylem, generálem Laudonem a mojí rodinou, jelikož mi papá slíbil návštěvu tamního hřbitova.
Cesta tam byla zajímavá sama o sobě, protože jsme tak nějak zjistili, že většina starých cest už neexistuje a museli jsme tak projevit obdivuhodnou kreativitu, jelikož nedisponujeme dálniční známkou (hehe...). Naštěstí jsme to brali s humorem: "Až budeme v Žilině, asi jsem blbě zabočil..." :D No jasně, zahnul blbě v Hranicích, ale cesta na Slovensko se nekonala, ve ValMezu jsme nabrali správný směr, střihli jsme to Hodslavicemi (rodištěm dědy a Františka Palackého) a do N. Jičína jsme přijeli sice z opačné strany, ale byli jsme tam.
 

Papírkovaná (asi) 8 aneb Snaha byla!

27. července 2017 v 20:46 | Vědmi + Marika T. |  Papírkovaná
V minulých dnech se u mě konal čarodějnický sabat - přijela Marika - a došlo při něm k nejhoršímu. K potopení se do hlubin nostalgie.
Kromě toho, že se dramaticky předčítala Cesta do Anglie jako pohádka před spaním (což trochu nevyšlo, protože původně plánované "Půjdeme spát o půlnoci" se tím posunulo nebezpečně ke třetí hodině ranní)a koukalo se na Hellboye, se taktéž hrála velmi známá a velmi nebezpečná hra - PAPÍRKOVANÁ.
Schovávám totiž v psacím stole všechny předchozí ročníky a teď jsem je samozřejmě vytáhla, abychom je pěkně všechny pročetly. Dostaly jsme se tak do půlky a musela se dělat povinná pauza, jelikož naše bránice silně protestovaly a já se pro smích nemohla nadechnout. Takže jsme se velice inspirovaly k večernímu hraní.

Zdechlina

30. června 2017 v 21:10 | Vědmi |  Výtvarno
Dnes velmi málomluvně.
Moderní zpracování známé básně Charlese Baudelaira, v hlavní roli mé dvě postavičky - Emily s Upírkem a její nejlepší kamarád Matt.
Překlad básně jest verze od F. Hrubína (ta od Nezvala je skutečně divná...)

 


Assassin's Creed: Garret

27. června 2017 v 20:47 | Vědmi |  Výtvarno
Zalovila jsem v Archivu a našla tohle - moji vůbec první letošní kresbu.
Ke konci loňského roku jsme se s Marikou rozhodly, že bychom mohly zaskočit do kina na AC - spontánně, asi dvě hodiny před začátkem filmu jsem narychlo rezervovala sedadla. Na to, jak jsme se těšily, jsme sice byly slušně zklamány (no tak... Skok důvěry bez sena? Vážně?), ale nakonec z toho vzešlo i něco dobrého (na rozdíl od nové Mumie - ano, tu jsme se snažily hned po skončení vyhnat z hlavy).
Okamžitě jsem si vzpomněla na Garetta (můj nájemný vrah, zmínka o něm třeba zde) a napadlo mě: "Proč by zrovna on nemohl být fanouškem téhle série? No tak, k němu to sedí jako pérdel na hrnec!"
Takže... Zde je. Asasín Garret :D


Pokus o vtip... tedy o mangu

27. května 2017 v 22:27 | Vědmi |  Výtvarno
Dříve, než se dostanu k samotné podstatě článku, bych tu měla v zásobě několik takových... informací. Takže:
  • Od středy (t.j. 24.5.) mám odmaturováno. Sama jsem tomu dlouho nemohla uvěřit, ale je to tak. Měla jsem štěstí na otázky, daly se nádherně okecat (Č - Sluha dvou pánů, A - Olomoucký kraj, D - Zámořské objevy/Československé vojenské jednotky za WW2, Dějiny umění - Gotika), takže... Konečný výsledek: dohromady "za 4", čili 4x1, a to ještě s maximálním počtem bodů (jak to udělala, to se dodnes neví)
  • Jsem přijatá na obor, na který jsem chtěla - dějiny výtvarného umění. Na to, že testy byly v některých místech vyloženě Tipsport Extraliga, jsem měla překvapivě dobré výsledky :D

  • V červnu budu provádět na zámku v Čechách pod Kosířem. Snad to nedopadne jako v Poslední aristokratce - "Všechno, co zde vidíte, je empír, jdeme dál."
A teď už konečně k tomu, o čem tohle má být :D

Kocovina

7. května 2017 v 19:37 | Vědmi |  Povídky
Tedy... ne moje, samozřejmě. Kdo jste čekal pikantní historku z autorčina života?
Jen se mi opět podařilo prorazit díru v pisálkovském bloku. Já vím, že to není nic nového, ale aspoň jednou si na to plivnout musím!

Před pár dny si moje múza usmyslela, že mi jen tak a zničehonic předhodí hlášku. Dělá to často, potvora. Vezme fragment nápadu v jakékoli podobě a někde ho nastraží jako drobeček chleba, aby mě donutila ten nápad jakýmkoli způsobem zpracovat. Jenže já už ji musím pořádně rozčilovat - vždycky, když to udělá, já zmíněný střípek seberu a schovám do pomyslného šuplete "na někdy".
Tak si na mě tentokrát počkala, a když jsem se pro hlášku natáhla, dupla mi na ruku a řekla, že nepustí, dokud to nezpracuju. Vzpouzela jsem se, ale držela fest, mrcha...
Což je důvod toho, že si můžete přečíst tuhle krátkou povídku na věčné téma "Morgathovy problémy s vedením armády". Doufám, že se vám bude líbit.

A nyní mě omluvte, jdu své múze nakopat zadek...!

Chibíci aneb Útok cukrem #2

5. dubna 2017 v 21:49 | Vědmi |  Výtvarno
Na začátku března jsme měli jarní prázdniny. A kdopak si ten týden vybral k tomu, aby ulehl s chorobou strašlivou, čili angínou? Správně, já.
Neměla jsem toho zrovna moc na práci, tedy kromě učení se průvodcovských textů kvůli pohovoru, který nakonec stejně zabral zhruba čtvrt hodiny a nic z toho, co jsem si narvala do hlavy, po mně nikdo nechtěl. A tak za ten týden vzniklo rekordní množství obrázků. A to hlavně těchto chibíků.
A proč "Útok cukrem #2"? Můžeme předpokládat, že je to pokračování od tady toho :D

Andy
Náš známý půlelfí alchymista.

Fanfikční šílenost aneb Vědmi zachráncem situace

1. dubna 2017 v 23:13 | Vědmi |  Povídky
A jéje, já už zase nějak zaspala...
Měla bych se zase trochu opřít do vedení blogu. Procházela jsem pod vlnou nostalgie staré články a téměř mě zaskočilo, jak to tu krásně běhalo například v roce 2012 (pozn. - dohromady tehdy vyšlo 109 článků a rozhodně to nebyly pitomosti o rozsahu jedné věty). Ach jo... *přehrávaný melancholický pohled do dáli*
Ale konec těchto keců!
Už dlouho jsem tady nezveřejnila žádnou povídku, že? :D

Celkem nedávno jsem znovu četla Zaklínače a nebyla bych to já, kdybych se u toho opět totálně nevytočila. Ne nadarmo vtipkuju, že celá sága pro mě oficiálně končí čtvrtým dílem na straně 159, jelikož odtamtud jde už všechno jedině do kopru.
Nicméně, zrovna jsem se tou dobou rozepisovala z jakéhosi... zimního spánku. A jelikož je má mysl, konkrétně centrum vymýšlení blbých nápadů, místo neprobádané a rozhodně velice zvláštní, podařilo se mi vyplodit následující fanfikci.
Je to marysueovatost nejhrubšího zrna a úplně ignoruje charaktery postav pana Sapkowského, ale popravdě... bez toho by to pořádně nefungovalo :D

Spoiler Alert... asi?

Kterak banda magorů plesat vyrazila

6. března 2017 v 15:31 | Vědmi |  O mně :)
Páni, já jsem ale aktuální...hah.

Téměř před měsícem došlo i na mou třídu, jež zažila svůj překrásný, velkolepý, nejúžasnější... zkrátka maturitní ples. Dobrá, nepřehánějme to s těmi superlativy, zase taková nádhera to nebyla, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Šlo o takovou příjemnou akcičku, která mě však v konečném výsledku stála spoustu nervů, jen co je pravda.
U nás se tyhlety věci berou dost vážně - škola na to nechává poměrně vysokou částku, učitelé dost aktivně pomáhají s přípravami (ačkoli valnou většinu si obstarávají maturanti sami), dostáváme na závěrečnou fázi chystání dokonce dva dny volno, abychom si ten kulturák pěkně nazdobili (věcmi, které jsme povyráběli vlastní silou o volných hodinách) a dopilovali detaily předtančení...

Kolikrát já už si při chystání výzdoby říkala, že jim všechny ty jejich kýčovitý výmysly omlátím o hlavu, jak mě to už štvalo. A nakonec ani ten kýč nevypadal pohromadě tak strašně.



Co se předtančení týče, to na mě působilo taky jako červená hadr na býka. Trénovala nás ženská takového toho typu "Ju, zlatíčka??", choreografie obsahovala takových kroků, při kterých mi během nácviků létaly brýle všemi směry po celé tělocvičně, samy nácviky byly až nekonečně dlouhé. A nakonec se naostro zdálo, že je během dvou minut hotovo, případně že jsme ani nezačali. I ty brýle zůstaly na svém místě :D

Gothic - část 3.

5. února 2017 v 13:39 | Vědmi |  FanArty
A po více než roce - BUM! Jsou tu zpět Králíci prznící jednu vážně dobrou RPG :D
Spíš než o nulovou produktivitu tady jde o to, že jsem se provinila tím, co je mi přirozené - mám ve všech věcech takový pracovní pořádek, že jsem tentokrát nebyla schopná to všechno najít a zkompletovat :D
Ach, kde jsou ty časy, kdy jsem mívala do úvodu bezvadnou "kecavou"... :D

Hledání ohniskových krystalů #1 aka Pokračování "kolíkové debaty"

Kam dál